Sebevražda (suicidum)
Je následkem těžké deprese. Čili vážného onemocnění, které vede k naprostému pocitu zoufalství, častokrát sebeodcizení a méněcennosti. Pokud je spojeno zároveň s nějakou z forem poruch příjmu potravy, je riziko sebevraždy ještě vyšší a je důležité odprostit se od zažitých mýtů o sebevraždách a věnovat ohroženému člověku potřebnou péči. Absolutní mýtus je, že kdo o sebevraždě mluví, nespáchá ji. O tom později. Mýtus je především i to, že člověk, který se o sebevraždu pokouší, je sobec. Je tomu většinou přesně naopak. Oběť svých onemocnění (deprese, ppp apod.) si vážně myslí, že pro blízké okolí bude daleko lepší, když zemře. Že se všem uleví, skončí jejich trápení. Mnozí, z naštěstí neúspěšných sebevrahů, uvádějí jak v depresi věřili tomu, že to nejspíš blízké zabolí, ale v konečném důsledku to pro ně bude úleva, osvobození z trablů a bolest časem odejde. Jakmile se nemocný dostane s pomocí odborníků z nejhoršího, obvykle si uvědomí, že to tak není. Uvědomuje si, kterak by bolest druhých přesahovala jakýkoli problém, který teď společně musí řešit. To je nemocnému již pomáháno od nemoci formou psychoterapií a léčiv. Léčba je zdlouhavá, ale stojí za to vytrvat v ní! :-)
D.Š.09