Bez škatulkování
Bez škatulkování...
Poruchy příjmu potravy obvykle zvolna přecházejí jedna v druhou, mnohdy rozeznat jednu od druhé je velmi těžké i pro odborníky, jelikož jsou i různé druhy atypických forem ppp a známé "škatulkování" mnohokrát podvědomně neprospívá ani psychice pacientů (bulimičky se mnohdy cítí, že selhaly, když se přejídají a tolik nehubnou, chtějí být anorektičkami a o to víc se snaží mít kontrolu nad svým vzhledem, tělem a psychikou a hlouběji propadají do své ppp ; anorektičky jsou rády, že se přejí a zvrací zřídka, pokud vůbec a nechtějí se v rámci léčby propadnout např. do bulimie, jelikož se bojí, že začnou jíst a "rozežerou se", proto si brání svou anorexii a léčba je těžší apod. A přitom jde stále o jedno - o poruchu příjmu potravy. Která je ve všech směrech často tak podobná a vždy se stejným základem, že je skoro nesmyslné ji rozdělovat na podkategorie - JE TO PPP a ppp je smrtelná, avšak léčitelná, proto je nutno ji léčit v jakékoli formě a stadiu, než bude pozdě...)
Toto je pouze můj názor, omlouvám se těm odborníkům, kteří to třeba cítí jinak, ale dle mých zkušeností a rozhovorů s odborníky na tuto problematiku a i díky vlastní léčbě, mohu říci, že je to právě takto a za tímhle kouskem textu si stojím. :o)
Přeji všem, ať mají jakoukoli formu PPP, aby se přestali vzdávat a vždy, když upadnou, znovu se zvedli a šli dál. Jenom tak se z toho mohou úspěšně dostat. Pamatujte, že s jedním pádem není konec závodu, naopak, alespoň víte, co příště dělat jinak. Ne hned, ale po čase těchto pádů a zvedání začne ta "mrcha" ppp slábnout a pak zmizí a vy doběhnete do cíle jako první. Jde jen o to vytrvat. Lehce se to říká, těžší je to vydržet. Ale jde to, stojí to za to a proto to pojďme alespoň zkusit! :o)
Vaše Denisa Štočková
(Bez titulu, ale jedna z vás...)